Nebojte se logopedie - aneb nikdy není pozdě začít :-)

S nástupem do první třídy vznikne dětem, ale i jejich rodičům mnoho nových povinností, které jsou leckdy časově velmi náročné. Proto je vždy lepší, aby novopečený prvňák uměl správně vyslovovat všechny hlásky.

Pokud již ale dojde k tomu, že ani po nástupu do 1.třídy není artikulace všech hlásek kompletní, je třeba neodkladně problém řešit s příslušnými odborníky (lékař - pediatr, klinický logoped školní logoped).

Nezapomeňte, že správná artikulace všech hlásek je základem pro dovednost čtení i psaní!!!

Nejčastější chybou pedagogických pracovníků a rodičů bývá neznalost a nezkušenost v posuzování poruch vývoje řeči a amatérské pokusy o jejich nápravu. Tím často dochází k pozdnímu zahájení kvalitní logopedické péče, k prodlužování doby úpravy řeči a mnohdy i ke zbytečným odkladům školní docházky.

Pokud jste po přečtení těchto informací nabyli přesvědčení, že potřebujete vyhledat logopedickou péči, nabízíme vám seznam regionálně členěných logopedických pracovišť. Péče klinického logopeda musí být poskytována pouze ve zdravotnickém zařízení (v ambulanci či v lůžkovém zařízení). Výjimku tvoří poskytování péče imobilním pacientům v domácím prostředí na základě doporučení lékaře.

V České republice je logopedická péče pro děti i dospělé ve zdravotnictví hrazena ze zdrojů zdravotních pojišťoven podle Seznamu výkonů na základě doporučení lékaře a po předložení platného průkazu pojištěnce. V případech, kdy zdravotnické zařízení nemá smlouvu s pojišťovnami, si hradí péči

Levorukost není nemoc

Leváctví není nemoc a není třeba mít obavy. Levorukost je běžným jevem, který je v současnosti ve školním prostředí přijímán bez rozpaků učitele. Odborné zdroje uvádějí, že v dnešní populaci je přibližně 10 - 12 % leváků, přičemž většina připadá na mužskou část populace. Uvádí se, že leváctví může být vrozené či zděděné a je výsledkem přirozeného neurofyziologického vývoje. Doba, kdy byli leváci přeučováni na preferenci pravé ruky, je naštěstí překonána. Narušení vývoje dítěte a jeho duševního zdraví tímto postupem bylo jasně prokázáno, a proto se od "přeučování"  již dávno

Společenský přístup k levoruké populaci zaznamenal pokrok. Je již více firem, které vyrábějí hračky a různé pomůcky, které jsou přizpůsobeny držení v levé ruce. Obava rodičů někdy vzrůstá před vstupem dítěte do školy. Avšak učitelé jsou v dnešní době dostatečně informováni, jak s levákem pracovat. Pokud se vyskytnou pochybnosti, zda jde opravdu o leváctví, je třeba konzultace s odborníkem, který může provést zkoušku laterality.

Pro školní prostředí je první a základní zásadou při práci s leváky individuální přístup k dítěti. Žáka leváka musí učitel posadit tak, aby svého souseda v lavici měl po své pravé ruce. Tak získají oba žáci dostatek prostoru pro práci v hodinách. Nemělo by se stát, že dítě jen z důvodu své levorukosti bude sedět v lavici samo. Mohlo by totiž svoji levorukost následně vnímat jako handicap. Při výuce psaní žáci nejprve procházejí tzv. přípravným obdobím. V jeho průběhu se učitel elementarista zaměřuje u žáků na uvolnění ruky, rozvoj jemné motoriky a upevnění hygienických návyků důležitých pro správné psaní. K výuce jsou používány uvolňovací cviky. Již v této fázi je nutné sledovat, jakým způsobem drží levák psací potřeby. Držení psacích potřeb, které se u praváků a leváků neliší (prostředníček podpírá, palec drží a ukazováček je položen zlehka shora - tzv. špetkovité držení), bývá někdy již na počátku prvního ročníku u dětí tak zafixované, že ani při největší snaze učitele nelze chybné držení u některých dětí přeučit (to se týká dětí píšících pravou rukou, ale i levou). Správné držení psacích potřeb je tedy vhodné u dítěte upevňovat již v předškolním věku.

Psaní leváků

Leváctví není nemoc a není třeba mít obavy. Především je důležitý individuální přístup učitele, ale ten by měl být zachován u všech dětí. Místo vhodné pro dítě píšící levou rukou je v levé polovině lavice (pokud sedí v lavici dva žáci).

Uvádí se, že levák může psát dvěma základními způsoby. Prvním z nich je dolní způsob psaní, kdy si pisatel tlačí pero před sebou, přičemž dochází k zakrývání právě napsaného textu. Pro tyto děti je třeba volit písanky, které mají předepsané vzory i na konci řádku. Pokud nemá žák takovou písanku k dispozici, je vhodné, aby tam vzor nacvičovaného písmena učitel předepsal. Tento způsob psaní je metodicky správný, ale pro dítě velmi náročný. Obzvláště ve vyšších ročnících, kdy děti píší do sešitů obsáhlejší texty. Druhým způsobem psaní je horní, které odborníci nazývají  jako "drápání" a na základě vlastních zkušeností doporučuje. Ruka se nad písmem stáčí, opírá se hřbetem a po papíře se posouvá zlehka, čímž je omezen tlak na psací potřebu. Žák si vidí do právě napsaného textu. Oba způsoby psaní by měly být prostřídány uvědomělým uvolněním ruky, aby nedocházelo k přetížení svalů. Velmi často se na toto uvolnění zapomíná v závěru psaní, a to i u praváků (viz uvolňovací cviky ruky). Pokud píše levák čitelně, tak respektujeme způsob, který mu vyhovuje, a zaměříme se především na upevnění hygienických návyků během psaní.

Natočení papíru je zcela individuální. Nejčastěji je to tak, že při dolním způsobu psaní je levý roh papíru natáčen směrem vzhůru. U horního držení má levák natočen papír stejně jako pravák, vzhůru se natáčí pravý roh psací plochy. Je však třeba vycházet ze sklonu písma každého žáka a natočením psací plochy pak jeho sklon částečně regulovat. Na toto téma proběhlo mnoho diskusí mezi rodiči, metodiky i zkušenými leváky. Vzhledem k individuálním rozdílům mezi dětmi je tento postup pro ně nejpřijatelnější. Pozornost by měla být věnována také výběru správného druhu psacího náčiní. Pro leváky volíme psací potřeby, které se nerozmazávají. Rovněž osvětlení je jiné než u praváka, a to hlavně v domácím prostředí, kdy rodič musí ohlídat, aby si dítě při psaní nestínilo.

zdroj:https://www.jak-spravne-psat.cz/psani-levaku/